Můj svět

Starší generaci dobře známý fotograf Otakar Hůrka předkládá sbírku básní, vlastně pozorování a komentářů psaných ve verších. Často s nádechem ironie, někdy v hovorovém jazyce, vždy však s potěšením z nalezeného rýmu. Střídá témata klasická (Jaro, Léto, Podzim, Zima, Praha, Ráno) s náměty v poezii méně obvyklými (Klony, Extrémy, LDN). Ukázka z básně Vůně věru nelibé, věnované tématu takřka nepoetickému: Nějak to už zařídíme, / větru dešti poručíme, / vlastní větry se mi smějí / odcházejí jak si přejí.